Česká vize 2009

Ve škole jsme při etické výchově dostali za úkol se zamyslet nad Českou vizí 2009 (www.ceskavize.cz/text/) . Mě osobně přijde tato myšlenka velice inspirativní a se všemi body naprosto souhlasím, i když si myslím, že asi nemá potenciál působit celoplošně, ale každý jednotlivec, kterého po přečtení ovlivní, se počítá. Myslím si, že v dnešní době množství lidí nějak vnitřně cítí potřebu po těchto hodnotách a třeba je díky tlaku společnosti nedokážou pojmenovat, nedokážou o nich mluvit, hlásit se k nim a je proto dobře, že vznikl tento projekt a dokument, který může spoustu lidí podpořit.

Moje česká vize by vypadala asi podobně, protože se s jejími myšlenkami naprosto ztotožňuji. Sepsala jsem zde několik bodů, které já považuji za hodně důležité (některé vycházejí přímo z České vize, jiné mě napadli dodatečně)

• Zaměřit se na kvalitu mezilidských vztahů- Lidé by se měli zaměřit na schopnost spolu skutečně být a nejen existovat vedle sebe. Měli by si více všímat lidí okolo sebe a nezaměřovat se sobecky pouze na vlastní já.
• Omezit konzumní styl života- Konzumní styl života je podle mě jedním z hlavních narušitelů schopnosti sdílet společné bytí. Velice inspirativní jsou pro mě úvahy Ericha Fromma nad otázkou Mít nebo být. Dnes jsou vztahy mezi lidmi založené převážně na vlastnění. Příkladem může být i dávání dárků, kdy se lidí často předhánějí, kdo dá komu dražší dárek a zapomínají na to, že by jej měli vybírat především z lásky k druhému člověku. Pravdou ovšem je, že lidé často tyto drahé dárky očekávají a nad maličkostí, byť darovanou s láskou, ohrnou nos. Dnes máme všeho dostatek a nedokážeme se těšit z maličkostí. Mnohdy jsou lidé spolu šťastní dokud se jim nabízí podněty zvenčí, které mohou přijímat (např. zábavy, večírky, kino atd.) a jakmile mají z nějakého důvodu tuto možnost přijímání omezenou, propadají nudě a zjišťují, že spolu vlastně nedokážou jen tak být.
• Schopnost slavit svátky- Souhlasím s tím, že je třeba naučit se znovu slavit svátky. Všichni bez rozdílu. V dnešní době jme si zvykli na to, že nám vše musí být kdykoli k dispozici. Málokdo pak myslí na lidi, kteří si nemohou užívat volna jen proto, aby nám tyto potřeby uspokojili. To by si měli uvědomit nejen spotřebitelé, ale i zaměstnavatelé, kteří s vidinou zisku nedopřejí svým zaměstnancům na svátky volno. Myslím si, že slavení svátků je důležité i z hlediska zachování tradic a lidé by si měli význam každého svátku uvědomovat a neomezovat se na to, že nemusí do práce a že Vánoce  se rovnají dávání dárků. A uvědoměním Vánoc nemyslím jen jejich křesťanský význam, který každý zná, ale i to, že se pro nás toto období v roce může být něčím výjimečným, můžeme se scházet s rodinou, dodržovat společné zvyky, celá rodina se podílet na pečení vánočního cukroví.. Zkrátka si musíme umět užívat těchto malých velkých chvilek v životě pro jejich kouzlo samotné a nejen pro věci z nich už dneska jaksi samozřejmě vyplývající.
• Pěstovat duchovnost-  Češi jsou známí svým ateistickým přístupem k životu, který je hlavně pozůstatkem minulosti. Myslím si, že zásadní chybou je, že většina lidí si pod pojmem duchovno představí chození do kostela a nekonečné modlení se. Já jsem však toho názoru, že duchovnost spočívá přece v úplně něčem jiném, je to „něco“ v nás, „něco“ čemu věříme, nějaké vyšší hodnoty, které pomáhají dávat našemu životu směr a smysl a je jedno, jestli tomuto „něčemu“ říkáme Bůh a nebo to prostě nijak nenazýváme. (ovšem je třeba kritického myšlení, aby se člověk s touhou po víře nechytil špatných ideálů, sekt, fanatismu atd.)
• Úcta k přírodě- Opět souvisí s předchozími. lidé by si měli uvědomit, že příroda tady není jen k jejich užitku a blahobytu, ale je třeba si jí vážit a neničit ji. Měli by si uvědomovat v plné šíři, co příroda znamená. Že les není jen místo, které je hezké a můžu tam chodit na procházky a odpadky se tam nehází zkrátka proto, že se to nesmí nebo by to kazilo estetický dojem, ale že je to dokonalé propojení, rostlinstva, živočišstva, vody, půdy, vzduchu.., které v sobě nese neskutečné množství funkcí, spojení a energie.
• Osobnosti v čele národa- Tento bod považuji za naprosto nezbytný k tomu, aby Český národ mohl začít zase lépe fungovat. Dokud budou na vedoucích pozicích lidé, kteří nejsou hodni následování, není možná žádná zněna. Český národ potřebuje nějaké představitele, kteří mu budou příkladem, na které bude moci být hrdý a kteří jej tak budou podporovat k znovunalezení hrdosti na své Češství.