Haně Hegerové

Asi před dvěma roky jsem byla na koncertě paní Hegerové, což už jsem ostatně na svých stránkách již jednou zmiňovala. Byla jsem naprosto unešena. Zážitek mě uchvátil natolik, že mi bylo jasné, že musím něco udělat, jen jsem ještě nevěděla, co konkrétního. Pak mě to okamžitě napadlo. Napíšu jí dopis. Děkovný dopis plný obdivu jednak k jejímu koncertu a a hlavně k celé její tvorbě, která je naprosto dokonalá, jedinečná a originální. Její šansony ( vím, že to slovo tak moc nemá ráda) jsou naprostým skvostem. Jak jsem tak psala dopis, samozřejmě asi na tisíc nových začátků, protože jsem stále nebyla spokojená, začaly mi na mysl tanout tyto verše. Vím, že jsou úplně jednoduché, prostinké, ale je v nich vyjádřeno vše, všechen cit.. Dopis jsem pečlivě napsala, přiložila básničku a.. poslala. Nejdříve mi to přišlo jako nesmyslné počínání, ale prostě jsem musela. Nevím, jestli dopis dorazil v pořádku, jestli si ho paní Hegerová přečetla, ale pokud ano, doufám, že alespoň trochu potěšil, protože nic by mi neudělalo větší radost..

Haně Hegerové

Jak napsat báseň jako dárek      

 ženě,

jež poznala velkých dálek?

Jak napsat báseň jako dar

ženě,

jíž toho svět mnoho vzal i dal?

Proč ani slovy popsat nejde,

že smutek mě při Vašich písních přejde?

Proč se ani slovy popsat nedá,

že ve vašich písních najde člověk

to co hledá?

Spousta otázek mě napadá,

náhle jste pro mě jedna velká záhada.

Váš zpěv skrývá zvláštní cit,

kdo chce musí pochopit.

Svým zpěvem promlouváte lidem do duše,

snad v jakési velké silné předtuše,

že lidé něco slyšet chtějí,

i když se jim při tom víčka chvějí.

Tisíceré díky chci vám básní vzdát,

Za vše co dokážete lidem dát,

Za vše co pro lidi děláte,

tím jak nepopsatelně zpíváte