Tahle a ještě několik dalších básniček ( Svědomí a Naděje) tvoří takovou mají malou minisérii pojící se k určité události z dřívější doby, tak dva roky zpátky, která mě tehdy velce ovlivnila. Pro někoho to byla možná maličkost, nad kterou se mávne rukou, pro mě rozhodně ne a snad proto jsem tehdy měla takovou potřebu se vypsat. I maličkosti mohou měnit život a nelze je vzít zpět..
Trocha melancholie
Dívám se do dáli
Přesto nic nevidím
Něco toužím slyšet
A přesto neslyším
Prázdné dny tak jak jdou
Obklopena samotou
Ve společnosti lidí
Kteří jen co chtějí vidí
Chce se mi brečet
Chce se i smát
Nechci na kolenou klečet
Já chci dávat i brát
S touhou po objetí
Toužím slyšet to co dřív
Všude číhá jen prokletí
Chybovat je asi hřích...